Tajemno

K docílení snadného hypnotického spánku se přiblížíme k subjektu v době jeho normálního spánku. Posadíme se tiše v blízkosti jeho boků a mluvíme opatrně, polohlasně, ale zřetelně, skoro šeptem:
"Spíte hluboce a klidně. Váš spánek je tak hluboký, že s vámi mohu mluvit, aniž se probudíte. Již můžete mluvit. Chtějte mluvit. Mluvte." Pomáhejme sugescí ke společné rozmluvě, až začne. Po chvíli hovoru se snažíme vemluvit mu formu rozkazu: "Zítra zase přijdu, podám vám lenošku, posadíte se a rozkážu vám: Spěte. A vy ihned usnete." "Opakujte mi, co jsem vám řekl." Po opakování sugesce ukončeme slovy: "Ráno se probudíte posilněn a zdráv." Druhý den přijdeme, sledujeme subjekta očima, podáváme mu lenošku a opakujeme celou sugesci. Spánek se jistě dostaví a můžeme konat potřebné pokusy.

Hypnotismus je vědou studující jevy hypnózy, (zvláštního stavu, vyvolaného hypnotickými prostředky). Slovo hypnóza je odvozeno z řeckého "hypnos" - spánek. Sugesce je pochod, který vzniká v jednotlivci vyvoláním určité představy jím samotným (autosugesce), nebo osobou cizí (heterosugesce), což je vlastně vnucení nějaké představy. Posthypnotická sugesce znamená udělení sugestivních rozkazů tak, aby osoba, která je přijímá, jich uposlechla až později, tedy v době určené hypnotizérem.
K čemu lze hypnózu použít? Samozřejmě při fyzickém nebo psychickém strádání pacienta (zlozvyky, fóbie, strach), pro motivaci, regresí do libovolného věku, minulého i budoucího života. Můžete bez anestetik podstoupit operaci, odnaučit se kouřit či zvýšit sexuální výkonnost. Seznam je to nekonečný a neuvěřitelný.
V některých zemích se k léčení hypnózou používá i formulí nahraných na pásce. Tím je dokázáno, že o úspěchu vůbec nerozhoduje osobní kontakt s pacientem. Hypnózu je rovněž možné provádět telefonicky, rádiem nebo televizí.
Francouzský badatel Emil Coué (1857-1926) věřil, že on neuzdravuje lidi, ale spíše umožňuje, aby se uzdravili sami. Jeho výroky jsou známé: "Každý den se vším způsobem stávám lepším a lepším", nebo "Hypnóza neexistuje, je jen autohypnóza" a "Představa je vždy silnější než vůle." Poslední můžeme demonstrovat na příkladu: Když požádáte někoho, aby přešel dřevěné prkno na podlaze, obvykle nezakolísá. Když jej ovšem požádáte, aby zavřel oči a představil si, že je prkno zavěšeno mezi dvěma budovami, vysoko nad zemí, obvykle se vychýlí.
Zajímavý je také "placebo efekt", lék bez vnitřní hodnoty, jehož síla spočívá v sugesci - pacientům je řečeno, že dostávají lék, který je vyléčí. Zdá se, že zatímco léky nejsou vždy nutné k vyléčení, víra nutná je!
Sugerujeme-li pokusné osobě, že je v prázdné místnosti a má přes ní přejít, nevnímá třeba stůl uprostřed místnosti a namíří si to přímo přes něj, jako by tam nebyl. Podobně lze osobě sugerovat, že je v místnosti sama. Při tomto pokusu se tam ve skutečnosti nacházeli dva lidé, kteří chvíli zůstali potichu. Když si pak mezi sebou začali házet vzduchem polštáře, pokusnou osobu to tak rozrušilo, že museli pokus přerušit. Když se trochu uklidnila, sdělila nám, že se tak vyděsila proto, že najednou bez zjevné příčiny začaly létat vzduchem polštáře - a přitom tam nebyl nikdo, kdo by je házel.

Nonverbální komunikace
Tuto schopnost by měli mít všichni dobří hypnotizéři. Jde o to vytvořit jakýsi pocit porozumnění u druhých, budou si jisti, že vás znají a že máte mnoho společného a snáze vzbudíte důvěru. Výsledky psychologického výzkumu ukazují, že 55% interpersonální komunikace spočívá v mimice a jazyku těla, 38% je podíl melodie hlasu a pouhých 7% obsah, čili slova sama. Tím se také potvrzuje stará pravda ve rčení: "Nejde o to, co říkáš, ale jak to říkáš." Slova jsou kostrou sdělení, mimika a důraz je činí tělem.
Jak poznáme osoby, mezi kterými probíhá tato komunikace? Např. zkříží nohy a o chvíli později totéž udělá druhá strana. To je klíč - zrcadlení. Rozlišujte však shodu a napodobování. Shoda je mimo naše vědomí. V opačném případě si toho druhá osoba všimne a urazí se. Podívejme se na příklad. Jestliže někdo během rozhovoru poklepává na mé rameno, mohu v rytmu onoho poklepávání kývat hlavou a synchronizovat se tak s jeho pohyby. Další taktika je kopírování postoje těla, nebo hlasu. Někdo kráčí sem tam po místnosti a je nervózní. Následovat ho by bylo směšné a třeba by se nám odvděčil za naši snahu ostrou nadávkou, nebo fackou. Na druhé straně, můžeme si poklepávat prsty v rytmu jeho chůze - tohle je ten správný postup.