Satanisté jsou považování za
služebníky ďábla a za největší nepřátele boží, takže je satanismus přímým
protikladem křesťanství. Ale Satanismus na sebe může brát mnoho podob. Jeho
základní principy lze nalézt v díle Antona Szandora LaVeye, jehož Satanská bible
vysvětluje, co znamená být Satanistou.
Satanisté jasně rozlišují mezi svou
vírou a uctíváním Ďábla. V satanistické víře je satanova podoba považována za
pouhý archetyp, zatímco uctívači Ďábla se soustřeďují na skutečnou, zbožštěnou
postavu Satana. Ať se Satanisté od uctívačů Ďábla jakkoliv distancují a jakkoliv
zdůrazňují, že jejich víra má filozofičtější charakter, nemohou uniknout
podezření a zlobě světa kolem sebe a jsou obviňováni za všeho možného od
morálního úpadku společnosti až po rituální vraždy nemluvňat.
Pohled k počátku:
Putujme nyní proti proudu času
k začátkům dějin lidstva k prvému setkání se lidí s ďáblem, který v podobě hada
vstupuje do rajské zahrady a pokouší Adama a Evu. Všimněme si, že to, co ďábel
lidem nabízí, je v podstatě alternativa vedle Boha. Ďábel nabízí jakési hodnoty,
které Bůh prý lidem nedopřál, zatímco "jejich přítel had" se rozhodl dopřát jim
to, co jim Bůh odepřel. Vedle světa a ráje, který Bůh stvořil a kam lidi
umístil, nabízí ďábel alternativu - jiný svět. A to hned. Cestu k umírání a ke
smrti; k bolesti, trápení, ke ztrátě blaženosti, toho čeho byla v ráji hojnost,
ale také cestu k prohlédnutí, moudrosti a vůbec satanismus myslí na
pozemský život.
Ďábel nám nabízí naprosto stejné
prostředky a používá stejné způsoby jako tenkrát. Je to až neuvěřitelné, jak my,
kteří "všechno víme", podléháme stejným pokušením, padáme zkrátka stejným
způsobem jako prarodičové lidstva Adam s Evou. Honosíme se rozumem nebo dokonce
moudrostí a zkušenostmi, ale nejsme o nic silnější, i když máme oproti prvním
lidem k disposici poznání o následcích hříchu a zkušenosti lidstva.
Znamená to ale, že je na Satanismu
vše špatné?
Rozhodně ne, v Satanské ideologii
můžeme najít spoustu zajímavých myšlenek a ty buď přijmout nebo zahodit.
Rozhodně je ale nemůžeme přehlížet.
Pro satanismus je charakteristická
mnohotvárnost:
Jediné, co satanisty spojuje, je
protest a vzdor, symbolizovaný satanem. Podle toho, kolik je možností, jak
vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i
jednotlivců.
Učení a praxe:
Satan je postavou židovské a
křesťanské víry, v níž je odpůrcem Boha. Spjatost satanismu s židovskou a
křesťanskou tradicí dokazují např. satanistické symboly, např. pentagram, často
obrácený špicí dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla (původně se jedná o židovské
obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť) či číslo 666,
vzaté z bible, v níž bylo gematrickou šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře
Nera.
Satanismus může být rozdělen
do tří hlavních typů podle toho, proti kterému aspektu židovsko-křesťanské
společnosti vzdoruje. Může se jednat o protest proti většinovému (křesťanskému)
náboženství, protest proti morálce založené na tomto náboženství, nebo protest
proti kulturním hodnotám křesťanské civilizace jako takové. Mluvíme pak o
náboženským, antimorálním a antikulturním satanismu.
Náboženský Satanismus (hard
satanismus)
Jeho kořeny jsou již ve starověku, v
němž křesťanství na svém postupu mnohdy jen povrchně překrylo původní pohanská
náboženství. Jejich prvky si zachovaly určitou atraktivnost jako
vzdoronáboženství, které se projevovalo jak v lidovém čarodějnictví, tak i jako
jeden z inspiračních zdrojů tajného a elitářského stínového náboženství -
ezoterismu. Náboženští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní
bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede
je v nejrůznějších životních situacích. Mohou provádět i rituály včetně krvavých
obětí. I v Čechách se již našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat.
Satanisté tohoto typu bývají lidé s psychopatologickými sklony, neschopni čelit
zlu v tomto světě jinak, než se mu jakoby postavit po bok a identifikovat se s
ním. Čarodějnický satanismus dosáhl jednoho z vrcholů popularity ve Francii za
vlády Ludvíka XIV. (na přelomu 17. a 18. st.). Ve 20. století se čarodějnický
satanismus rozvinul hlavně díky zájmu o předkřesťanská náboženství do širokého
hnutí WICCA. založeného Angličanem Geraldem Gardnerem (1884 - 1964). Náboženský
satanismus prokázal svou nebezpečnost v rituální hromadné vraždě sedmi lidí
(mezi nimi byla i herečka Sharon Tateová), kterou roku 1969 inicioval Charles
Manson.
Antimorální Satanismus
(soft satanismus – který se řídí spisy A. S. LaVeye)
Více je dnes ovšem
satanistů, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní
bytost nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a
škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije
volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti
solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti společenským normám
přírodu a její boj o přežití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a
přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. O satanovi ani o satanismu
podle nich nelze vlastně nic určitého říci - každá definice by byla omezením,
které samo je se satanismem v příkrém rozporu. Tento typ satanismu nachází
odezvu někdy i v intelektuálních kruzích, které mají blízko k ezoterickým
tradicím. Satanismus byl totiž vždy součástí a někdy dokonce hlavní náplní
ezoterických řádů a lóží (Řád zlatého úsvitu, Řád rudé růže a zlatého kříže, Řád
východního Chrámu (O. T. O., Ordo Templi Orientis), snad i Řád Chrámu slunce). V
60. letech se ve Spojených státech proslavil Anton Szandor LaVey (1930 - 1997),
autor Satanské bible a dalších spisů, zakladatel První církve satanovy (1966,
ústředí v San Francisku, Kalifornie, USA).
Antikulturní Satanismus
(metalová hudba?)
Třetí typ satanismu
vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která
zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných
a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve,
smrti, masakrů apod. Zatímco náboženští satanisté v satana věří a antimorální
satanisté nevěří, antikulturní satanisté o satanovi ani příliš neuvažují.
Společenství jiných satanistů jim dává pocit síly a bezpečí. Svou oddanost
"satanské věci" či spíše své skupině někdy prokazují i vandalskými činy. Tito
satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim
to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří. Za některými
snahami šokovat je třeba vidět i komerční zájem (prodej zvukových nosičů či
publikací apod.).